Nejeli jsme na moře

Jeli jsme totiž na Royal Canal. Moře jsme si byli jen prohlédnout z (více méně) rozumné vzdálenosti. Taky mi mezitím začala škola.

Abych to všechno srovnala do nějakého přehledného celku:

V sobotu jsme s tátou jeli na kanál. Vyrazili jsme z Maynoothu a cestou jsem si všimla spousty stulíků v různých stádiích rozkvětu a odkvětu. Místy plovaly na hladině i makovice!

První lock na kanále byl trochu náročný – člověk musel vylézt z kajaku na zeď, aniž by ho převrátil. Pro některé je to možná snadné, ale pro mou ne zcela dokonale koordinovanou osobu bylo vyškrábat se nahoru boj. Jinak byl kanál super, u vody rostla spousta jinak nepřístupného a tudíž neotrhaného ostružiní a potkali jsme labutí rodinu (trochu se na nás tvářili a labutě jsou popravdě trochu děsivé, když projíždíte jen pár metrů od nich a ony si na vás načechrávají peří) a skončili jsme nakonec v Liexlipu, po sedmi kilometrech jízdy.

vystup_liexlip_confey1

Táta vyvěsil více fotek z kamery na kajaku.

V pondělí mi začala škola ve znamení front. Nejdříve jsem čekala čtyřicet minut na potvrzení o studiu (které pro mě měli připravené ve středu), pak jsem si šla vyzvednout studentskou kartičku (třicet minut) a po krátké zastávce doma jsem šla na uvítací řeč provosta.

Na úterý jsem neměla naplánované skoro nic, tak jsem se jen prošla po kampusu, zašla na přednášku “Thriving at college,” a přidala se k evropské society.

Ve středu jsem se konečně potkala se svými spolužáky. Jsou moc milí, jen si jich ještě polovinu nepamatuji. Zatím znám lépe jen z německé půlky Helen a Sofiu, a z francouzské půlky Rachel, Heather, Lily a Luka.

Čtvrtek jsem strávila jen s francouzskou půlkou a záviděla jsem němčinářům – ty totiž prováděl pravý Němec, zatímco my jsme dostali jen paní s anglickým přízvukem :(. Byla sice velice příjemná, ale stejně…

Dneska jsem měla úplně volno, tak jsme šli s Tátou na procházku okolo Howthu s výhledem na moře. Táta chtěl najít pár keší a ta první byla pravým dobrodružstvím. Někdo si totiž myslel, že keš zastrčená čtyři metry vysoko ve zdi je dobrý nápad, veřte mi, že není. Musela jsem si stoupnout tátovi na ramena, ale nakonec jsme keš za nízkou cenu mého odřeného palce a tátova okopaného (jenom maličko) obličeje a ramen ulovili.

kes1
Je schovaná úplně na vršku té praskliny, trubka je výškově cca v polovině mezi keší a tátovou hlavou.

Kromě keše byla na břehu spousta krásně zbarvených kamenů, některé po mě dokonce pokukovaly!

Vyškrábali jsme se nahoru kolem majáku a vydali se na cliff walk, která nás kolem útesů, jeskyní, maliní, kvetoucích keřů a květin (protože jsme v Irsku a proč by všechno ke konci září nekvetlo?) a pláží zavedla až do Howthu, kde jsme zašli na oběd do Bloody Stream a konečně nastoupili na vlak domů.

 

Z cliff walk má táta taky fotky tady.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s