Chytněte mi volavku

Po týdnu kdy pochrchlávala polovina posluchárny (na matice jen čtvrtina posluchárny, ale stále polovina posluchačstva) došlo i na mě. Mám rýmičku a kašlíček a tudíž umírám bídnou smrtí.

Teď, když jsem si řádně postěžovala, mám pár pozitivních školních věcí:

  • Profesor na programování je stále super, i když máme každý týden úkol
  • Computing začíná být taky psina a máme úkol jen jednou za dva týdny, takže… 😀
  • V Arts café dělají horkou čokoládu s marshmallows
  • Lorcan vyhrál volby, tak asi půjdeme v zimě bruslit 😀

A podzim už je oficiálně tady! Od čtvrtka pršelo každý den a barevné listí člověk potká  na každém rohu.

Byli jsme dnes s tátou na procházce ke kanálu. Po chvilce jsme potkali volavku, tak jsem na ní ukázala, ona se zvedla a uletěla. To by ještě nebylo nic obzvlášť zajímavého, ale po asi sto metrech jsme ji potkali znovu. Táta ji chtěl vyfotit, ale sotva vyndal foťák, volavka se zvedla a odlétla zase u kousek dál. To se opakovalo ještě několikrát, pak našel táta sloupek na vyrovnání foťáku, že ji vyfotí zdálky. Vyndal foťák, namířil ho na volavku, ta se zvedla a odletěla do lesa.

Šli jsme tedy dál, naobědvali jsme se a pomalu jsme se začali vracet. Neujdeme ani dvě stě metrů a hádejte, koho vidíme? Volavku, která zjevně nepočítala s tím, že se budeme vracet stejnou cestou. Proto se zvedla a poodlétla sto metrů, jakmile nás spatřila. Táta ji ještě párkrát zkusil vyfotit, ale myslím, že se mu to nakonec nepovedlo :(.

Ve vodě rostli i orobinec a chytrá Pipi si vzpomněla, že někde slyšela, že se dá roznimrat do neuvěřitelného množství chmýří. Zvídavá Pipi to samozřejmě musela zkusit a opravdu, chmýří bylo habaděj! Hlavně na oblečení a ve vlasech (jen mých táta šel prozřetelně asi deset metrů přede mnou).

doutnik1

To už bylo celkem pokročilé odpoledne (po čtvrté) a mraky z rána se více méně roztrhaly.

podel_kanalu_a_jeste_dal1

Cestou na autobus jsme přešli dva nádherné mosty (měla jsem zakázáno lézt po okraji 😦 )

Autobus jsme stihli tak akorát díky jeho tříminutovému zpoždění. Cestou domů jsme v parku potkali místní volavku. Nechala nás v klidu projít asi dva metry od ní, asi věděla, že už je na focení moc tma. 😉

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s